Sluneční soustava

Slunce

Slunce

Slunce je naše nejbližší hvězda, je středem naší sluneční soustavy, do které patří 9 planet a jejich měsíce, asteroidy, komety a meteoroidy. Slunce vzniklo před 4,6 miliardami let a bude zářit ještě nejméně tak dlouho. Vzhledem k 200 miliardám hvězd naší Galaxie Slunce svou velikostí, teplotou a postavením nijak nevyniká. Energie vyzařovaná Sluncem vzniká při termonukleárních reakcích v jeho jádru. Každou sekundu 700 milionů tun vodíku přemění na 695 milionů tun helia a zbylých 5 milionů tun hmotnosti na energii.

Merkur

Merkur

Merkur je planeta Slunci nejbližší. Dá se proto pozorovat velmi obtížně a to pouze při východu nebo západu Slunce. Merkur rozměrem a povrchem připomíná Měsíc, ale má velké železné jádro. Je to planeta extrémů - je nejteplejší a zároveň patří k těm nejstudenějším, protože nemá atmosféru. Na rovníku v poledne je teplota 470 ˚C a na obou pólech je možnost výskytu ledu při chladu -180 °C. Tato planeta drží dva rekordy – má nejdelší den a nejkratší rok.

Venuše

Venuše

Po Slunci a Měsíci je Venuše nejjasnějším objektem na obloze. U nás ji nazýváme Jitřenkou nebo Večernicí podle toho, kdy ji na obloze vidíme. Venuše je stále zahalena do hustých mraků, na povrchu tak není vidět přímý sluneční svit. Atmosférický tlak je 95 krát vyšší než na povrchu Země a to je takový tlak, při kterém by se zdeformovala konzerva. Teplota bývá přes 450 °C, to je teplota, při které se taví cín, zinek nebo olovo. Planeta se okolo své osy otáčí velmi pomalu a opačným směrem než obíhá okolo Slunce (retrográdně).

Země

Země

Na Zemi (jako jediném tělese sluneční soustavy) existuje díky kapalné vodě život. Země vznikla spolu se Sluncem a ostatními tělesy před 4,56 miliardami let. Je to planeta stejného typu jako Merkur, Venuše a Mars - má kovové jádro a objemný kamenný plášť. Země není přesně kulatá, ale je na pólech zploštělá. Teplota naší planety se pohybuje mezi −80 ˚C a +50 ˚C.

Měsíc

Měsíc

Měsíc obíhá kolem Země jako přirozená družice. Podle současných poznatků vznikl Měsíc tak, že se s „proto-Zemí“ srazilo těleso asi o velikosti Marsu, do okolí se uvolnilo velké množství úlomků, které buď dopadly na Zemi, nebo vytvořily prstenec a potom Měsíc. Protože jeho oběžná doba kolem Země se rovná době jedné otočky kolem osy, je k Zemi stále přivrácena jen jedna polokoule. Již malým astronomickým dalekohledem objevíme na povrchu spoustu útvarů: pohoří, krátery, moře (prolákliny zaplavené lávou).

Mars

Mars

Marsu se přezdívá pro jeho barvu „Rudá planeta“, ta je způsobena oxidy železa. Povrch je tvořen červenou půdou, dokonce i obloha je červená, protože v atmosféře poletuje červený prach. Atmosférický tlak je na povrchu 100 krát menší než u nás. Povrch Marsu je nesmírně zajímavý. Vyskytují se zde největší vyhaslé sopky, obrovský systém kaňonů a polární čepičky, což jsou nánosy písku pokryté tenkou vrstvou ledu tvořeného CO2 a H2O. Pod nimi je asi 3 km silná vrstva ledu z vody.

Jupiter

Jupiter

Jupiter je nejmohutnější planetou sluneční soustavy. Zpočátku se formoval pravděpodobně jako hvězda. Pro malou hmotnost však ve svém vývoji zůstal někde uprostřed. Vnější planety mají relativně malé kamenné jádro, objemný obal z vodíku nebo ledu a atmosféru postupně řídnoucí. Jupiter je nejrychleji otáčející se planetou. Mraky nad rovníkem obíhají okolo planety vysokou rychlostí, a proto je Jupiter na pólech zploštělý. Velká rudá skvrna je obdoba hurikánu na Zemi. V atmosféře dále probíhají obrovské bouře s blesky až 50 km dlouhými.

Saturn

Saturn

Saturn je velkou plynnou planetou s nejmenší hustotou, takže by ve vodě plaval. U všech plynných planet (Jupiter, Saturn, Uran a Neptun) jsou prstence, u Saturnu jsou právě nejnápadnějsí a nejkrásnější. Jsou tvořeny drobnými úlomky velkými 1 cm až 100 m, které obíhají okolo Saturnu skoro v jedné rovině. Saturn je největrnějsí planeta sluneční soustavy, což je záhada, kterou nedokážeme vysvětlit. Atmosférické rovníkové proudění dosahuje rychlosti až 1 000 m/s. Je to 10 krát rychlejší než nejrychlejší větry na Zemi. Okolo planety obíhá 37 měsíců.

Uran

Uran

Uran je na hranici viditelnosti pouhým okem, a proto byl objeven až dalekohledem. Prstence jsou velmi tmavé a byly objeveny v roce 1977. Zvláštností je velký sklon rotační osy, takže k Zemi přivrací střídavě severní a jižní pól a po své oběžné dráze se jakoby koulí. Slunce svítí na jeden z pólů Uranu nepřetržitě téměř polovinu oběžné doby planety. Má modrozelenou barvu oblaků. Způsobuje ji plynný metan nad oblaky, který pohlcuje červené světlo. Oblaka se pohybují rychlostí až 720 km/h. Má 5 větších měsíců a 22 drobných měsíčků.

Neptun

Neptun

Neptun je modrá planeta, která byla objevena nejprve matematickým výpočtem a až poté na obloze. Ke spatření Neptunu nezbytně potřebujeme dalekohled. Ale ani v těch největších dalekohledech nerozeznáváme na planetě žádné podrobnosti, je příliš daleko. Na jižní polokouli byla objevena Velká skvrna - obdoba Velké rudé skvrny na Jupiteru - je to atmosferický vír velikosti Země, který se nad povrchem Neptunu žene rychlostí 300 m/s.

Pluto

Pluto

Mrazivým a pustým prostorem se zvolna pohybuje planetka Pluto. Jeho povrch tvoří asi 50 km silná vrstva z ledu metanu. Pluto má skvrnitý povrch se světlými a tmavými oblastmi s náznaky polárních čepiček. Pluto bylo objeveno v roce 1930, v té době si astronomové mysleli, že je větší než Země, ale na základě dalších poznatků se ukázalo, že je dokonce menší než náš Měsíc.

Na valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006 bylo rozhodnuto o definici planety a následně o rozdělení těles Sluneční soustavy do tří kategorií: 1) planety 2) trpasličí planety 3) malá tělesa. Z tohoto důvodu přestal být Pluto planetou a byl zařazen do kategorie „trpasličí planeta“ a stal se pro ni vzorem.